Očkování

Představ si, že náš imunitní systém je jako armáda, která potřebuje pořádný trénink před skutečnou bitvou. Očkování funguje právě jako takový cvičný poplach. Ukáže našemu tělu, jak vypadá nepřítel, aby na něj bylo dokonale připravené, až ho potká doopravdy. Podle toho, jak přesně tenhle trénink probíhá, rozdělujeme vakcíny do několika základních skupin.

Živé oslabené vakcíny Tyto vakcíny obsahují skutečného původce nemoci, tedy virus nebo bakterii, ale vědci ho v laboratoři velmi oslabili. Je to jako trénink s protivníkem, který má svázané ruce a nemůže ti ublížit. Velkou výhodou je, že tento trénink je velmi realistický a tělo si vytvoří silnou a dlouhodobou ochranu, často na celý život po pouhé jedné nebo dvou dávkách. Nevýhodou ale je, že se tyto vakcíny nesmí dávat lidem s hodně oslabenou imunitou, protože by pro ně i takto slabý protivník mohl být nebezpečný.

Inaktivované vakcíny V tomto případě je nepřítel ve vakcíně úplně mrtvý. Vědci viry nebo bakterie usmrtí teplem nebo chemikáliemi. Výhodou je obrovská bezpečnost. Těmito vakcínami můžeme očkovat i lidi se slabší imunitou, protože mrtvý virus prostě nemoc způsobit nedokáže. Nevýhodou naopak je, že trénink není tak intenzivní. Imunitní armáda si mrtvého nepřítele tak dobře nezapamatuje, takže často potřebujeme více dávek a takzvané přeočkování, abychom paměť imunity po letech znovu osvěžili.

Podjednotkové a konjugované vakcíny Tady imunitnímu systému neukazujeme celého nepřítele, ale jen jeho malou a velmi specifickou část. Představ si to tak, že vojákům neukážeš celého zloděje, ale jen jeho specifický klobouk nebo boty. Do této skupiny patří právě vakcíny jako je Prevenar proti pneumokokům. Hlavním benefitem je, že mají naprosté minimum nežádoucích účinků, protože tělo reaguje jen na malý kousek nepřítele. Na druhou stranu vytvoření takové vakcíny je pro vědce občas složitější a někdy se k nim musí přidávat další látky, které imunitu trochu vyburcují, aby si toho malého kousku vůbec všimla.

Toxoidové vakcíny Některé bakterie nám neškodí tím, že by nás přímo ničily, ale vylučují jedy, kterým se říká toxiny. Nemocný jsi pak z toho jedu. Vakcína obsahuje tento jed, který je ale upravený tak, aby nebyl vůbec nebezpečný. Tělo se naučí vyrábět protilátky přímo proti tomuto jedu a zneškodní ho. Obrovskou výhodou je ochrana před těmi nejtěžšími příznaky nemocí, jako je například tetanus. Nevýhodou je, že ochrana časem slábne a musíme se v dospělosti pravidelně přeočkovávat.

Moderní genové vakcíny Do této skupiny patří nejnovější technologie, které fungují jako tajná zpráva s návodem pro buňky. Nedávají tělu rovnou nepřítele, ale dají našim vlastním buňkám přesný návod, jak vyrobit jen ten jeden malý neškodný kousek viru. Naše tělo si ten kousek vyrobí, imunita ho zpozoruje a naučí se proti němu bojovat. Výhodou je, že se tyto vakcíny dají vyvinout a vyrobit neuvěřitelně rychle, jakmile známe genetický kód viru. Nevýhodou může být nutnost skladovat některé z nich při extrémně nízkých teplotách.

Cíl je u všech typů vždy stejný a to naučit tělo bojovat nanečisto, aby skutečná nemoc neměla šanci. Dává ti toto rozdělení smysl a dokázal bys teď vlastními slovy vysvětlit rozdíl mezi vakcínou s živým a mrtvým virem?